Vyšší odborná škola vodního hospodářwství a ekologie Vodňany

Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie
Vodňany
Německý jazyk
Jehličnaté stromy
Alena Hanušová
2008
1
Beschreibung Baums
Popis stromu
Nadelgewächs- jehličí
Äste -Větve
Zapfen- šiška
Baumstamm -Kmen
Rinde - Kůra
Wurzel -Kořeny
2
Systems
Reich
Pflanzen:
Unterreich:
Gefäßpflanzen
Überabteilung: Samenpflanzen
Abteilung:
Pinophyta
Klasse:
Pinopsida
Ordnung:
Kiefernartige
Říše:
Rostliny
Podříše:
Cévnaté rostliny
Nadoddělení: Semenné rosliny
Oddělení:
Pinophyta
Třída:
Pinopsida
Řád:
Borovicovité
3
Vorkommen
Nadelholzgewächse gibt es
fast überall auf der Welt.
Schwerpunkt sind Gebiete der
Nordhemisphäre.
Den
Schwerpunkt
in
der
Südhemisphäre
haben
die
Araukariengewächse, sie stellen
auch etliche Vertreter in den
Tropen.
Zypressengewächse
sind dagegen sowohl auf der
südlichen wie der nördlichen
Welthalbkugel zu finden. In ihren
nördlichen Habitaten sind die
Nadelholzgewächse
oft
die
dominierenden Pflanzen, zum
Beispiel in der Taiga, dem
boralen. Nadelwaldgürtel.
Výskyt
Jehličnany jsou téměř všude na světě.
Důležité jsou
pro oblasti severní
polokoule. Na jižní polokouli je důležitý
rod
blahočetovité
a
rod
Podocarpaceae, zastupují i několik
druhů v tropech. Cypřiše můžeme
nalézt proti tomu jak na jižní tak na
severní polokouli. NA severní polokolu
jsou jehličnany často dominující rostliny,
např v tajgách, zeměpisné pásmo
jehličnatých
lesů.
4
Nadelholzgewächse sind häufig
Pionierpflanzen, die auf Böden
wachsen,
die
Samenpflanzen
anderer
Ordnungen
nur
unzureichende
Wachstumsbedingungen
bieten.
Auf
guten
Böden
werden
Nadelholzgewächse
dagegen
häufig von diesen verdrängt. So
fehlen Nadelholzgewächse in den
tropischen Wäldern Zentralafrikas
und Amazoniens
Jehličnany jsou často rostliny
náletové, vyrůstají na půdách, které
jiné semenné rostliny ostatních řádů,
kvůli nedostatečným podmínkám
růstu
nemohou
růst
(bietenposkytnout). Na dobré půdě, jsou
jehličnny,
proti
tomu
často
odstraňovány. Tak chybí jehličnany
v tropických lesích střední Afriky a
Amazonie.
5
Eine besonders hohe Artenzahl
an Nadelholzgewächsen findet
man in Kalifornien, Mexiko,
China mit den Regionen
Sichuan und Yunnan, im
Osthimalaya, Japan und auf
Taiwan.
Eine
an
Nadelholzgewächsen besonders
reiche Insel ist Neukaledonien.
Auf
Inseln
vulkanischen
Ursprungs wie etwa Hawaii
fehlen
dagegen
Nadelholzgewächse, da der Samen der
meisten Nadelholzgewächse über
Wind und über Zoochorie
verbreitet wird und daher nur
nahe an Küsten liegende Inseln
vulkanischen Ursprungs natürlich
besiedelt werden können.
Zvláště vysoké druhy na
jehličnanů se najdou v Kalifornii,
Mexiko, Čína se oblastmi Sichuan a
Yunnan, ve Osthimalaya, Japonsko
a na Tchaj-wan. Na jehličnany
zvláště bohatý ostrov je Nová
Kaledonie.
Na
ostrovech
vulkanického původu, jako je Hawai,
chybí jehličnany. Tady se semena,
která se většina jehličnanů díky větru
a zoochorie (travcí trakt zvířat)
rozšiřují. Díky tomuto se blízké
mořské
břehy
rovintých
vulkanických ostrovů budou moci
obydlet.
6
Beschreibung
Die heute lebenden Nadel
holzgewächse sind holzigë Pflanzen, die
meisten Arten sind Bäume. Die
Wuchshöhe
von
ausgewachsenen
Koniferen reicht von weniger als einem
Meter bis über einhundert Meter. Die am
höchsten wachsende Art ist der Küstenmammutbaum (Sequoia sempervirens), mit
einer maximalen Höhe von 112,8 Metern.
Das
größte
Volumen
hat
ein
Riesenmammutbaum
(Sequoiadendron
giganteum), mit 1486,9 Kubikmetern.
Der dickste Nadelbaum ist eine in
Mexiko
stehende
Mexikanische
Sumpfzypresse (Taxodium mucronatum)
mit einem Stammdurchmesser von 11,42
Metern. Der älteste Baum ist ein 4700
Jahre altes Exemplar der Langlebigen
Kiefer (Pinus longaeva).
Popis
Dnes žijící jehličnany jsou
dřevnaté rostliny, je to většina druhů
stromů. Výška vzrostlého jehličnanu
sahá od necelého metru až přes sto
metrů. Ten nejvýš rostoucí druh
sekvoj
vždyzelená
(Sequoia
sempervirens), s maximální výškou 112,
8 metrů. Ten největší objem má jeden
Sekvojovec mamutí (Sequoiadendron
giganteum), s 1486, 9 m3 Silný
jehličnatý strom je v Mexických
bažinách Montezův cypřiš s kmenprůměr 11, 42 m. Nejstarší strom je
4700 roků starý exemplář dlouhověké
borovice
(Pinus
longaeva).
7
Beschreibung
Es sind mit Ausnahme der
Lärchen und der Goldlärche immergrüne
Bäume. Sie besitzen entweder nur
Langtriebe (Tannen, Fichten) oder
sowohl Lang- als auch Kurztriebe
(Lärchen, Kiefern). Die nadelförmigen
Blättersind spiralig
Die
Kieferngewächse
bilden
Zapfen, in denen auch die Samen reifen.
Männlichen Blüten enthalten viele
Staubblätter. Staubblätter tragen an
ihrer Unterseite zwei Pollensäcke.
Pollen. Sie werden in sehr großen
Mengen gebildet und durch Wind
verbreitet (Windbestäubung).
Zwischen
Bestäubung
und
Befruchtung
liegt
bei
vielen
Kiefernarten ein ganzes Jahr,
Popis
Jsou to s výjimkou modřínů a
s zlatých modřín vždy zelené stromy.
Oni mají buď jenom dlouhý výhonek
(jedle, smrky) nebo jak dlouhý tak i
krátký¨výhonek (modříny, borovité).
Toto jehličí je spirálovité.
Borovicovité tvoří šišky, ve
kterých také zrají semena.
Samčí květy obsahují mnoho
tyčinek. Tyto tyčinky nesou na svém
rubu dva pylové váčky. Ty jsou
tvořeny z velmi velkého množstvích a
rozšiřují se větrem.
Mezi opylení a oplodnění je u
mnohých druhů botrovic celý rok
8
Blätter
Die
Blätterder
meisten
Nadelbäume sind lang, dünn und
nadelförmig. Aber es gibt auch Taxa
mit anderen Blattformen, dazu
gehören die meisten Zypressen
gewächse (Cupre ssaceae) und die
Steineiben
gewächse
(Podocarpaceae), sie haben flache
Blätter.
Bei
der
Mehrzahl
der
Nadelholzgewächse sind die Blätter
spiralig. Es gibt Blattgrößen von 2
mm bis zu 400 mm Länge. Sehr lange
Nadeln sind zum Beispiel für Pinus
engelmannii charakteristisch.
Listy
Listy jehličnanů jsou většinou dlouhé,
tenké a jehlicovité, Ale je také taxon s
jinou formou listů, k těm nejčastějším patří
cypřišovité rostliny a rostliny z čeledi
Podocarpacaea, mají ploché listy.
U většiny jehličnatých stromů,
jsou
listy
šroubovité.
Velikosti listů jsou od 2 mm až 400 mm.
Velice dlouhá jehličí jsou například pro
borovici elgelmanovu Pinus engelmannii
charakteristický.
9
Sie können bei kalter oder
sehr
trockener
Witterung
geschlossen werden. Bei der
Mehrzahl der Gattungen sind die
Blätter immergrün und bleiben an
den Pflanzen für mehrere (2 bis
40) Jahre, bis sie abfallen. Aber
drei
Gattungen,
nämlich
Lärchen(Larix), Sumpfzypressen
(Taxodium)
und
Urweltmammutbaum (Metasequoia) sind
laubabwerfend; sie
verlieren ihr Laub im Herbst und
sind während des Winters
blattlos.
Mohou se při studený
nebo velice suchý povětrnost
uzavřít. U většiny ty druhů jsou
listy vždy-zelený a zůstanou u těch
rostlin pro několik (2 až 40) let, až
odpadnou. Ale tři rody, modříny
(Larix),
Montezuma
cypřiš
(Taxodium) a metasekvojovec
čínský
(Metasequoia)
jsou
opadavé, ztratí listí na podzim a
jsou po dobu zimy bezlisté
10
Edeltanne
Wissenschaftlicher Name
Abies procera
Die
Edeltanne
(Abies
procera, Syn.: A. nobilis), auch
Silbertanne
genannt,
ist
eine
Pflanzenart aus der Gattung der
Tannen (Abies) in der Familie der
Kieferngewächse (Pinaceae).
Jedle
Vědecké jméno
Abies procera jedle vznešená
Jedle (Abies procera, Syn.:
A. nobilis), je také jako stříbrná
jedle nazývána, jeden druh rostlin z
rodu jedle (Abies) v čeledi
borovicovité (Pinaceae).
11
Verbreitung
Die Edeltanne kommt im humiden
pazifischen Westen der USA vor. Ihr
Verbreitungsgebiet reicht von Washingtonbis
Nordwestkalifornien.
Sie
wächst
im
Küstengebirge und in der Kaskadenkette in
Höhenlagen zwischen 1000 und 2000 m. Sie
bildet dort Mischwälder mit der Douglasie,
der Purpurtanne, der Westamerikanischen
Hemlocktanne und der Weymouths-Kiefer.
Die Edeltanne bevorzugt Klima mit kühlen
Sommern und hohen Niederschlägen (1700
bis 2600 mm/Jahr). An den Boden stellt sie
geringe Ansprüche, meidet aber Kalk. Gegen
Winterkälte, Spätfröste, Schneedruck und
Wind ist sie widerstandsfähig.
In Mitteleuropa ist sie als Parkbaum
beliebt, häufig wird auch die Gartenform
'Glauca' angebaut.
Rozšíření
Jedle se vyskytuje v tichomořském
Západu USA její rozšíření je od
Washingtonu až severozápad Kalifornie.
Roste v horninách na mořských březích a
v kaskádovitých řetězcích ve výškové
poloze mezi 1000 a 2000 m. Tvoří
smíšené lesy s Douglaskami, purpurovými
jedlemi, na západě Americky jedlovec a
s borovicí wejmutovkou. Jedle má hlavní
přednosti: odolnosti proti podnebí snáší
chladná léta a vyšší srážky (1700 až
2600 mm/rok). Na půdu představuje
malé nároky, vyhýbá se, ale vápenitým
půdám. Proti zimě, mrazům, tlaku sněhu a
větru je odolná.
V střední Evropě je oblíbena jako
parkový strom, často je pěstována také
v zahradních formách 'Glauca'.
12
Beschreibung
Die Edeltanne ist ein immergrüner
Baum, der die größten Wuchshöhen
unter den Tannen erreicht, es werden
Wuchshöhen über 80 Meter und
Stammdurchmesser über zwei Meter
erreicht. Sie hat auffallend abholzige
Stämme. Die Baumkrone ist bei jungen
Bäumen schmal kegelförmig, bei alten
Bäumen breit säulenförmig. Im Gipfel
sterben häufig Leittriebe ab. Die Borke
ist silbergrau bis stumpf rötlich. Die
Rinde der Zweige ist rötlichbraun und
feinbehaart. Die blaugrünen, sehr
dichtstehenden Nadeln haben eine
Lebensdauer bis 12 Jahre.
Popis
jedle je vždy zelený strom,
největšm vzrůst jedle dosáhující
až přes 80 metrů a průměr
kmene přes dva metr. Jedle má
nápadný
kmen. Stromová
koruna je u mladých stromů
úzká kuželovitá, u starých
stromů širýce sloupovitá. Na
vršku často zaniká vodicí
výhonek. Svrchní kůra je
stříbro-šedá,
až
nejasně
narudlá. Kůra je načervenale
hnědá a jemně chlupatá. Má
modro zelené, velice hustě
stojící jehličí,které má životnost
až 12 let.
13
Die Edeltanne ist einhäusig
getrennt- geschlechtig (monözisch). . Die
männlichen Zapfen sind purpurfarben bis
rot oderr rötlich-braun. Die weiblichen
Zapfen sind während der Blütezeit grün,
rot oder purpurfarben. Die Zapfen weisen
eine Länge von 10 bis 25 cm und einen
Durchmesser von 5 bis 6,5 cm auf; schon an
jungen Bäumen von nur 2 bis 3 m
Wuchshöhe werden Zapfen angesetzt. Die
reifen Zapfen sind blass purpurbraun,
wirken
aber
blassgrün.
Die
Samenschuppen sind etwa 2,5 cm × 3 cm
groß. Der rötlich-braune Same weist eine
Größe von 12 mm × 6 mm auf und besitzt
einen Flügel.
Die Edeltanne wird oft stark vom
Tannenkrebs befallen
Jedle
je
jednodomá
odělenného pohlaví. Samčí šišky
jsou purpuré až červené nebo
načervenale hnědé. Samičí šišky
jsou v době rozkvětu zelené, červené
nebo purpurové. Šišky mají délku
10 až 25 cm a průměr 5 až 6,5 cm, již
na mladých stromech jen 2 až 3 m
výsokých jsou šišky. Dozravající
šišky jsou bledé purpurvě hnědé,
půsoí, ale světle hnědě. Semena
jsou asi 2,5 cm × 3 cm velká.
Načervenale
hnědé
semeno
vykazuje velikost 12 mm × 6 mm a má
křídélko.
Jedle jsou často napadnuty
silnou jedlou rakovinou.
14
Große
Einzelexemplare
Tanne am Yellowjacket Creek im
Gifford Pinchot National Forest
(Washington): Höhe 72,6 Meter,
Stammdurchmesser 275 Zentimeter,
Kronendurchmesser 12,5 Meter,
(1988)
Tanne in der Goat Marsh Research
Natural Area im Mt. St. Helens
National Monument (Washington):
Höhe
89,9
Meter,
Stammdurchmesser 192 Zentimeter,
Kronendurchmesser 13 m, (1989)
Velké
exempléře
jedle u Yellownském národním
parku (Washington): Výška 72,6
metrů, průměr kmenu 275
centimetrů, průměr koruny 12,5
metrů,
(1988).
jedle v Goat Marsh Research
Natural Area v Mt. St. Helens
národní monument (Washington):
Výška 89,9 metrů, průměr kmene
192 centimetrů, průměr koruny 13
m,
(1989)
15
Sorten
Blaue
Edel-Tanne
(Abies
procera 'Glauca'), auch Blautanne
genannt. Diese Sorte ist wegen ihrer
blauen Benadelung sehr beliebt. Die
meisten in Gärten und Parks zu
sehenden Exemplare gehören zu dieser
Sorte.
Beachte
Als Edeltanne wurde früher auch
die heimische Weißtanne (Abies alba
Mill.) bezeichnet. Die Edeltanne, in der
grünen Branche auch "Nobilis" genannt,
ist wegen der langen Haltbarkeit ihrer
Nadeln die in der Advents- und
Weihnachtsfloristik
weitaus
am
häufigsten verwendete Schmuckgrünart
Druhy
modrá jedle (Abies procera')
Tento druh je velmi oblíben pro své
promodralé zbarvení. Nejčastěji je
viditelná v zahradách a parku
jednotlivé exmpláře patří k tomuto
druhu.
Zajímavosti
jako jedle byla dříve také domácí
bílá jedle (Abies). Jedle, je mnohem
častěji pro trvanlivost svého jehličí v
adventu a
vánoční floristice
používaná
jako
ozdoba.
16
Europäische
Lärche
Die Lärchen (Larix) bilden eine
Pflanzengattung in der Familie
der
Kieferngewächse
(Pinaceae). Sie wachsen häufig
in den nördlichen Urwäldern und
in
Wirtschaftswäldern.
Modřín
opadavý/evropský
Modříny (Larix) tvoří jeden
rostlinný
druh
v
čeledi
borovicovité (Pinaceae). Oni
rostou často v severních pralesích
a v hospodářkých lesích.
17
Beschreibung
Alle Lärchen-Arten sind
sommergrüne Bäume, werfen also im
Spätherbst ihre nadelförmigen
Blätter ab. Damit sind sie eine der
zwei nicht immergrünen Gattungen
innerhalb der Kieferngewächse
(Pinaceae). Die andere Gattung ist
die der Goldlärchen (Pseudolarix),
welche nicht zu den Lärchen
gehören. An einem Kurztrieb
befinden
sich
10
bis
60
Nadelblätter oder die Nadelblätter
befinden sich einzeln an einjährigen
Langtrieben. Die Borke ist an
jungen Bäumen silber-grau bis graubraun; sie wird später rötlich braun
bis braun
Popis
všechny druhy modřínů jsou v
létě zelené, shazují tedy v pozdním
podzimu své jehličí. Tím nejsou
jediní dva vždy zelené druhy v rámci
borovicovitých (Pinaceae). Ten
další
druh
byl
pramodřín
(Pseudolarix),
který náležel k
modřínům . Na jednom krátkém
výhonku se nalézí 10 až 60 jehlic
nebo se jehlice nalézají se jednotlivý
jednoročních výhoncích. Borka
(kůra) je na mladých stromech
stříbrně-šedá až šedě-hnědá;později
je načervenale hnědá až hnědá.
18
Die
Europäische
Lärche
(Larix decidua) erreicht Wuchshöhen
von etwa 40 Meter. Der größte
Baum der Gattung ist eine
Westamerikanische Lärche (Larix
occidentalis).
Die
einzeln
stehenden
männlichen Zapfen sind eiförmig bis
zylindrisch, gelblich und meist kleiner
als 1 cm. Die weiblichen Zapfen sind
anfangs grün, rot oder purpurfarben.
Sie benötigen von der Befruchtung
bis zur Reife vier bis sieben Monate,
bleiben aber auch nach dem
Ausstreuen der Samen noch mehrere
Jahre am Baum. Die eiförmigen bis
kugeligen Zapfen stehen aufrecht
endständig an Kurztrieben oder an
einem
kurzen,
gebogenen,
beblätterten Stiel am Zweig. Bei
Reife sind sie hell bis dunkel braun.
Modřín evropský (Larix
decidua) dosahuje výšky asi 40 metrů.
Největší strom tohoto rodu je modřín
západní
(Larix
occidentalis).
Ojedinělé samčí šišky jsou vejcovité
až cylindrické, nažloutlé a většinou
menší než 1 cm. Samčí šišky jsou
zpočátku zelené, červené nebo
purpurévé barvy. Oni potřebují od
oplodnění až k zrání čtyři až sedm
měsíců, zůstávají, ale i po roztroušení
semen ještě několik let na stromu.
Vejcovité až kulové šišky stojí přímo
na konci krátkého výhonku nebo na
jedné krátké, ohnuté, větévce s
jehlicemi. Při zrání jsou světlé až tmavě
hnědé
19
Nadelwald
Ein Nadelwald ist ein Wald, in
dessen
Baumschicht
fast
ausschließlich Nadelbäume zu finden
sind.
Natürliche
Nadelwälder
wachsen in der borealen Zone in
kalten
Klimaten
als
boreale
Nadelwälder. In Mitteleuropa werden
heute im allgemeinen Nadelwälder in
den Hochlagen der Mittelgebirge
und in den Alpen angesehen, die
ähnliches Klima aufweisen.
Jehličnatý
les
Jehličnatý les je les, v kterém se
skoro
výhradné
nacházejí
jehličnany.
Přírodní jehličnaté lesy rostou v
borealní zóně v chladném klimatu
jako borearní jehličnaté lesy. Ve
střední Evropě jsou k vidění dnes
všeobecně jehličnaté lesy ve výšší
poloze ve středohoří a v Alpách, je
tam
podobné
klima.
20
In
besonders
trockenen
Gebieten kann Kiefernwald die
potenzielle natürliche Vegetation
darstellen. Dies ist z.B. in den
trockenwarmen
Gebieten
des
Südwestens
der
USA,
in
Südwesteuropa oder in den
Karstgebieten des Balkans und der
Alpen. Vereinzelt können sehr
ungünstige
Lagen
darstellen
(Nordhänge,)
Obzvlášť v suchých oborách
můžeme popisovat borový les a
potencionální přírodní vegetaci. To
je např. v sucho-teplých oborách na
jihozápadu USA, v jihozápadn
Evropě, nebo ve vápencovitých
oblastech Balkánu a v Alpách.
Ojedinělý se mohou ukazovat na
velice
nepříznivivých
polohách
(severní svahy)
21
Die ausgedehnten Kiefernund Fichtenforste im Tiefland
Mitteleuropas und viele Wälder
Nordamerikas sind ausschließlich
vom Menschen angepflanzt bzw.
gefördert
worden,
da
dort
natürlicherseits
Laubwaldgesellschaften zu finden
wären. Sie sind meist Ende des 18.
Jahrhunderts angelegt worden, als
die durch das Wirken von Cotta
neuentstandene Forstwirtschaft die
Wiederbewaldung des damals sehr
waldarmen Mitteleuropas fördern
sollte.
Borové a smrkové lesy byli pěstovány
nebo podporovány výhradně lidmi v
nížině střední Evropě a mnoho lesů v
severní Americe, tu a tam byla přírodní
stránka listnatých lesních společenstev
zachována.
Téměř na konci 18. Století byla
založena, když působností Cotta
nový vzniklého lesního hospodářství,,
které mělo podporovat znovu zalesnění
střední
Evropy.
22
Viele Böden waren damals
durch den Raubbau ausgemagert
und
boten
nur
noch
den
anspruchslosen
und
widerstandsfähigen Nadelgehölzen
ausreichend Chancen (Geschichte
des Waldes in Mitteleuropa). Im
Norden Nordamerikas wurde das
wertvolle
Laubholz
stärker
eingeschlagen als das Nadelholz, so
dass
sich
die
Nadelhölzer
ausbreiten konnten.
Mnoho půd bylo tehdy
drancováním rozryto a poskytli
dostatečné šance jen nenáročným a
odolným jehličnanům (příběh lesu v
střední Evropě). Na severu
Severní Ameriky byli cenné listnáče
častěji káceny, než jehličnaté stromy,
tak to se jehličnany mohli rozšířit.
23